18. 11. 2007
Díky Čunkovi konečně jasno
Dříve než napíšu vlastní komentář, přetiskuji i původní text Jana Kellera, na který se odkazoval Andrej Bažant v minulém příspěvku...
Dlouho jsem nechápal, jak může ministr financí lidovec Miloslav Kalousek požadovat výrazné snížení sociálních výdajů. Z hlediska evropských statistik to nedávalo žádný smysl. Vždyť Česká republika je až na samém konci v tabulce zemí podle sociální velkorysosti. Spolu se Španělskem a Portugalskem dáváme na sociální účely už teď nejmenší podíl hrubého domácího produktu.
I když podíl důchodců v populaci je u nás srovnatelný se zeměmi na západ od našich hranic, na důchody směřuje výrazně menší podíl vytvořeného bohatství.
I když máme srovnatelnou míru nezaměstnanosti, šetříme na podporách pro nezaměstnané a ještě více na aktivní politice zaměstnanosti. Výrazně méně, než je zvykem v Evropě, dáváme i na zabezpečení rodin s dětmi. Až překvapivě málo přispíváme na sociální bydlení. Stále přitom mluvím o podílech na HDP, absolutní částky se pochopitelně liší ještě mnohem výrazněji.
Pohled do statistik by nás tedy mohl uvést do rozpaků. Není zřejmé, proč a jak bychom měli utahovat kohoutek sociální pomoci, když už teď z něj ve srovnání s Evropou jen tak tak kape.
Ministr financí však k realistické politice nepotřebuje žádné statistiky a celoevropská srovnávání. Zřejmě musel už dávno vědět, že kolega Čunek dokáže při čtyřech dětech a manželce na mateřské dovolené ušetřit při troše pokory a odříkání kulatý milion. Tento doklad rozmařilosti našeho systému sociálního zabezpečení je přece průkaznější než všechny Čunkovy občanky dohromady.
Je nad slunce jasnější, že když si zdravý člověk vyhrne rukávy a postaví se do fronty na sociálním úřadu, domůže se brzy impozantního jmění. Můžeme spolehlivě vyloučit, že Jiří Čunek se dostal ke svému milionu jiným způsobem. Pokud by existoval jen stín podezření, jistě by v předvečer výročí 17. listopadu důrazně požadovali jeho odstoupení z čela strany lidé, kteří jsou symbolem čistoty sametové revoluce. Vždyť na jednání, které Čunka potvrdilo v čele strany, byli přítomni někteří z předních předlistopadových disidentů.
Buďme rádi, že se v této fázi u Jiřího Čunka našel uspořený jen jeden milion. Pokud by se objevily další, je logické, že systém sociálního zabezpečení by musel být krácen ještě mnohem drastičtěji.
Dlouho jsem nechápal, jak může ministr financí lidovec Miloslav Kalousek požadovat výrazné snížení sociálních výdajů. Z hlediska evropských statistik to nedávalo žádný smysl. Vždyť Česká republika je až na samém konci v tabulce zemí podle sociální velkorysosti. Spolu se Španělskem a Portugalskem dáváme na sociální účely už teď nejmenší podíl hrubého domácího produktu.
I když podíl důchodců v populaci je u nás srovnatelný se zeměmi na západ od našich hranic, na důchody směřuje výrazně menší podíl vytvořeného bohatství.
I když máme srovnatelnou míru nezaměstnanosti, šetříme na podporách pro nezaměstnané a ještě více na aktivní politice zaměstnanosti. Výrazně méně, než je zvykem v Evropě, dáváme i na zabezpečení rodin s dětmi. Až překvapivě málo přispíváme na sociální bydlení. Stále přitom mluvím o podílech na HDP, absolutní částky se pochopitelně liší ještě mnohem výrazněji.
Pohled do statistik by nás tedy mohl uvést do rozpaků. Není zřejmé, proč a jak bychom měli utahovat kohoutek sociální pomoci, když už teď z něj ve srovnání s Evropou jen tak tak kape.
Ministr financí však k realistické politice nepotřebuje žádné statistiky a celoevropská srovnávání. Zřejmě musel už dávno vědět, že kolega Čunek dokáže při čtyřech dětech a manželce na mateřské dovolené ušetřit při troše pokory a odříkání kulatý milion. Tento doklad rozmařilosti našeho systému sociálního zabezpečení je přece průkaznější než všechny Čunkovy občanky dohromady.
Je nad slunce jasnější, že když si zdravý člověk vyhrne rukávy a postaví se do fronty na sociálním úřadu, domůže se brzy impozantního jmění. Můžeme spolehlivě vyloučit, že Jiří Čunek se dostal ke svému milionu jiným způsobem. Pokud by existoval jen stín podezření, jistě by v předvečer výročí 17. listopadu důrazně požadovali jeho odstoupení z čela strany lidé, kteří jsou symbolem čistoty sametové revoluce. Vždyť na jednání, které Čunka potvrdilo v čele strany, byli přítomni někteří z předních předlistopadových disidentů.
Buďme rádi, že se v této fázi u Jiřího Čunka našel uspořený jen jeden milion. Pokud by se objevily další, je logické, že systém sociálního zabezpečení by musel být krácen ještě mnohem drastičtěji.
Předchozí: Nečas nebo vyjasnění?
Další: Bourat domy u chemičky se nakonec bude?
