24. 09. 2007
"Nevolím Zelené, protože podporují cikány"
Výrok, podobný tomu z nadpisu, jsem poslední dobou slyšel poměrně často. Pro mnohé lidi je to otázka tak zásadní, že jdou raději volit někoho jiného, anebo se pro jistotu neúčastní voleb vůbec a zůstávají se svými frustracemi doma. Jak to s tou podporou ale doopravdy je?
Za prvé - Zelení, stejně jako já, podporují romskou menšinu, to je základní fakt. Problém ale nastává už u této formulace, pro většinu lidí se totiž podpora rovná dalším sociálním dávkám, kterých "už přece mají sakra dost, vždyť mají všichni doma plazmové televize, playstationy a pracovat nechtěj nebo rovnou neuměj." Jenže o dávkách to není.
Představte si situaci, že se narodíte do romské rodiny, nežijete sice v ghettu, ale přesto v sociálně slabší lokalitě. Vaši rodiče už 15 let nemají práci, a když, tak načerno a nic moc placenou. Celá rodina žije ze sociálních dávek, přičemž většina padne na bydlení, draze pronajímané od majitelů nemajících daleko k mafiánům. Protože v rodině chybějí pro naší společnost klasické vzory, nijak se neženete za vzděláním a nakonec skončíte ve speciální škole / třídě. Odtud už není daleko k následování vývoje podle scénáře vašich rodičů. Víte, jak se zorientovat "na ulici", ale ne jak uspět v naší společnosti. A tak jako oni skončíte na dávkách a veškerý čas trávíte pouze v kruhu své stále se rozrůstající komunity. Je to ale doopravdy nutné? Co když jedinou překážkou za vaším zázračným růstem ve společnosti byl špatný vliv sociálně destabilizované komunity?
Výše popsaná situace není nijak vzácná, pro mnoho tisíc obyvatel naší země jde o jev naprosto běžný. Říká se tomu sociální a prostorové vyloučení. A je to věc, se kterou se musí bojovat, ona se totiž nemusí vždy týkat jen romské menšiny. A to je ta pomoc, o které mluvíme.
Poznámky:
Za prvé - Zelení, stejně jako já, podporují romskou menšinu, to je základní fakt. Problém ale nastává už u této formulace, pro většinu lidí se totiž podpora rovná dalším sociálním dávkám, kterých "už přece mají sakra dost, vždyť mají všichni doma plazmové televize, playstationy a pracovat nechtěj nebo rovnou neuměj." Jenže o dávkách to není.
Představte si situaci, že se narodíte do romské rodiny, nežijete sice v ghettu, ale přesto v sociálně slabší lokalitě. Vaši rodiče už 15 let nemají práci, a když, tak načerno a nic moc placenou. Celá rodina žije ze sociálních dávek, přičemž většina padne na bydlení, draze pronajímané od majitelů nemajících daleko k mafiánům. Protože v rodině chybějí pro naší společnost klasické vzory, nijak se neženete za vzděláním a nakonec skončíte ve speciální škole / třídě. Odtud už není daleko k následování vývoje podle scénáře vašich rodičů. Víte, jak se zorientovat "na ulici", ale ne jak uspět v naší společnosti. A tak jako oni skončíte na dávkách a veškerý čas trávíte pouze v kruhu své stále se rozrůstající komunity. Je to ale doopravdy nutné? Co když jedinou překážkou za vaším zázračným růstem ve společnosti byl špatný vliv sociálně destabilizované komunity?
Výše popsaná situace není nijak vzácná, pro mnoho tisíc obyvatel naší země jde o jev naprosto běžný. Říká se tomu sociální a prostorové vyloučení. A je to věc, se kterou se musí bojovat, ona se totiž nemusí vždy týkat jen romské menšiny. A to je ta pomoc, o které mluvíme.
Poznámky:
- Je například dokázáno, že děti vysokoškoláků mají větší šance dostat se na gymnázium. Ne však proto, že by byly chytřejší, ale díky tlaku ze strany rodičů. U sociálně vyloučených obyvatel to funguje na stejném principu - má-li rodič jen základní školu, těžko bude jeho dítě nadšený vysokoškolák.
- Pro více informací o teorii sociálního vyloučení doporučuji stránky česká ghetta.
- Připravovaná Agentura pro odstraňování sociálního vyloučení má realizovat program komplexního řešení situace ve vyloučených romských lokalitách v oblasti podpory zaměstnanosti, vzdělání poskytování sociálních služeb a bydlení. Více zde.
- Nejpodstatnější je však zbavit se předsudků, třeba těch o ochotě Romů pracovat. Neřekl bych (ze svých dosavadních zkušeností), že by svou leností nějak převyšovali majoritní většinu, jen pro ně není tak snadné se do nás trefovat.
Předchozí: Co se dá v sobotu v Ústí podniknout?
Další: Nečas nebo vyjasnění?
