25. 04. 2006
Ekodaň jako zelený strašák
Reflex | 20.4.2006 | rubrika: Reflexe | strana: 14 | autor: TOMÁŠ FEŘTEK
Bursíkova ekodaň jen zvýší ceny, sníží naši konkurenceschopnost a k modernizaci průmyslu nepřispěje. Tak by se daly shrnout mediální argumenty minulého týdne o připravované ekologické daňové reformě. Protože tohle téma se bude před volbami v rámci bojů se Stranou zelených probírat ještě mnohokrát, bylo by dobré, kdyby si několik základních bodů laskavý volič zapamatoval.
Opravdu se nepřipravuje nic takového jako nová ekologická daň. Existuje návrh ekologické daňové reformy, která ovšem pracuje s dosavadními daněmi (spotřební, silniční, sociálními odvody), jen mění jejich výši. Pro srovnání - zvýšení spotřební daně na cigarety také neříkáme kuřácká daň.
Je ale pravda, že nově by se spotřební daň měla týkat uhlí a plynu. Elektřina by měla být zdaněna podle zdroje, ze kterého pochází. A silniční daň by neplatili jen podnikatelé, ale všichni provozovatelé automobilů, podle stáří a kubatury vozu.
Při rozlišování mezi daní a daňovou reformou nejde jen o formální hraní se slovy. Protože nejde o novou daň, nejsou třeba noví úředníci, nová pravidla ani nehrozí větší přerozdělování, jak reformě někteří kritici vytýkají.
Kolik stát vybere na vyšších spotřebních daních a silniční dani, o tolik by měl snížit nepřímé daně - například sociální odvody zvyšující cenu práce. Zdražit energie a suroviny a zlevnit práci, to je hlavní smysl reformy. Drahá práce je zásadní evropský problém v souboji s asijskou konkurencí. Energetická náročnost je zase problém českého průmyslu. To se ekologická daňová reforma snaží změnit tak, aby společnost investovala do energetické efektivnosti a čistých zdrojů energie.
Stát na reformě nic nevydělá, ale nelze tvrdit, že se reforma daní nedotkne občanů, jak tvrdí představitelé socialistů. Reforma se lidí a firem pochopitelně dotkne, proto se dělá. Má je přimět k využívání šetrných technologií a k šetření surovinami. To se bez ekonomického tlaku neobejde.
Samozřejmě že lze zavést reformu s takovými sazbami, aby je lidé ani nezaznamenali. Ale pak jde jen o formalitu beze smyslu. Reforma se dělá právě proto, aby něco změnila.
Kritici zprava naopak tvrdí, že půjde jen o zdražení energií, které sníží naši konkurenceschopnost. Návrh reformy ale jasně upřednostňuje šetrné zdroje energie podobně jako progresívní technologie. Například za užívání auta s menší kubaturou, které jezdí na zemní plyn či biopalivo, zaplatíte na silniční dani výrazně méně než ten, kdo si pořídí naftový dvoulitrák. To bude vaše konkurenční výhoda.
A konečně, "ekodaň" není Bursíkova. Měly ji ve vládním prohlášení tři poslední koaliční vlády, najdete ji ve volebních programech lidovců, sociálních demokratů i zelených. Navíc se Česká republika zavázala v rámci EU k zavedení ekologické daňové reformy nejpozději od 1. ledna 2008. Současný kabinet se k jejímu projednání neodhodlal, takže o konečné podobě se bude muset dohodnout až příští vláda.
Bursíkova ekodaň jen zvýší ceny, sníží naši konkurenceschopnost a k modernizaci průmyslu nepřispěje. Tak by se daly shrnout mediální argumenty minulého týdne o připravované ekologické daňové reformě. Protože tohle téma se bude před volbami v rámci bojů se Stranou zelených probírat ještě mnohokrát, bylo by dobré, kdyby si několik základních bodů laskavý volič zapamatoval.
Opravdu se nepřipravuje nic takového jako nová ekologická daň. Existuje návrh ekologické daňové reformy, která ovšem pracuje s dosavadními daněmi (spotřební, silniční, sociálními odvody), jen mění jejich výši. Pro srovnání - zvýšení spotřební daně na cigarety také neříkáme kuřácká daň.
Je ale pravda, že nově by se spotřební daň měla týkat uhlí a plynu. Elektřina by měla být zdaněna podle zdroje, ze kterého pochází. A silniční daň by neplatili jen podnikatelé, ale všichni provozovatelé automobilů, podle stáří a kubatury vozu.
Při rozlišování mezi daní a daňovou reformou nejde jen o formální hraní se slovy. Protože nejde o novou daň, nejsou třeba noví úředníci, nová pravidla ani nehrozí větší přerozdělování, jak reformě někteří kritici vytýkají.
Kolik stát vybere na vyšších spotřebních daních a silniční dani, o tolik by měl snížit nepřímé daně - například sociální odvody zvyšující cenu práce. Zdražit energie a suroviny a zlevnit práci, to je hlavní smysl reformy. Drahá práce je zásadní evropský problém v souboji s asijskou konkurencí. Energetická náročnost je zase problém českého průmyslu. To se ekologická daňová reforma snaží změnit tak, aby společnost investovala do energetické efektivnosti a čistých zdrojů energie.
Stát na reformě nic nevydělá, ale nelze tvrdit, že se reforma daní nedotkne občanů, jak tvrdí představitelé socialistů. Reforma se lidí a firem pochopitelně dotkne, proto se dělá. Má je přimět k využívání šetrných technologií a k šetření surovinami. To se bez ekonomického tlaku neobejde.
Samozřejmě že lze zavést reformu s takovými sazbami, aby je lidé ani nezaznamenali. Ale pak jde jen o formalitu beze smyslu. Reforma se dělá právě proto, aby něco změnila.
Kritici zprava naopak tvrdí, že půjde jen o zdražení energií, které sníží naši konkurenceschopnost. Návrh reformy ale jasně upřednostňuje šetrné zdroje energie podobně jako progresívní technologie. Například za užívání auta s menší kubaturou, které jezdí na zemní plyn či biopalivo, zaplatíte na silniční dani výrazně méně než ten, kdo si pořídí naftový dvoulitrák. To bude vaše konkurenční výhoda.
A konečně, "ekodaň" není Bursíkova. Měly ji ve vládním prohlášení tři poslední koaliční vlády, najdete ji ve volebních programech lidovců, sociálních demokratů i zelených. Navíc se Česká republika zavázala v rámci EU k zavedení ekologické daňové reformy nejpozději od 1. ledna 2008. Současný kabinet se k jejímu projednání neodhodlal, takže o konečné podobě se bude muset dohodnout až příští vláda.
Předchozí: Povodeň v Ústí nad Labem
Další: Budu volit zelené
