13. 01. 2006
Dvě tváře Ústí nad Labem
Ústí nemá v rámci naší republiky moc dobrou pověst. Stále je vnímáno jako špinavé, zamořené chemickými látkami a oxidy síry z elektráren. Současné vedení města se s tím snaží bojovat - každé dva měsíce se v městských novinách můžeme dočíst, jak jsme prezentovali naše drahé rozvojové projekty na veletrzích po celém světě, jak tu jednali o průmyslových a komerčních zónách Američané, předtím Holanďané a tehdá Japonci. Kdo jde proti této strategii a upozorní na to, že to stále není v Ústí tak růžové jak se snažíme světu namluvit, je hned tvrdě pomluven. Moderní je teď ukazovat čerstvě opravenou Větruši a tvářit se, že je vše OK.
Jenže Ústí má i druhou tvář. Pokud si místo na Větruši zajdete do restaurace U Vlka, nejen že si dáte pivo o 4 koruny levnější, ale taky si budete moct prohlídnout výstavu fotografií z ghett po celé České republice - a nechybí ani to krásnobřezenské a to předlické. Pan primátor sice označení ghetto v souvislosti s jeho městem odmítá, ale jak jinak nazvat oblast, kde lidé žijí pod hranicí chudoby, bují lichva a velká část obyvatel je drogově závislá?
V Ústí žije v ghettech odhadem 4000 lidí. Existuje sice pár malých komunitních projektů, ale kdyby se neangažovala společnost Člověk v tísni, nikdo by se o situaci v těchto oblastech nezajímal. Což by mohl být do budoucna problém, protože postavení společensky vyloučených lidí má tendenci se zhoršovat (pokud se jim nepomůže). Jenže když tyhle lidi nechoděj k volbám, neni zřejmě důvod pro ně něco dělat a fotit se s nima v městských novinách...

Jenže Ústí má i druhou tvář. Pokud si místo na Větruši zajdete do restaurace U Vlka, nejen že si dáte pivo o 4 koruny levnější, ale taky si budete moct prohlídnout výstavu fotografií z ghett po celé České republice - a nechybí ani to krásnobřezenské a to předlické. Pan primátor sice označení ghetto v souvislosti s jeho městem odmítá, ale jak jinak nazvat oblast, kde lidé žijí pod hranicí chudoby, bují lichva a velká část obyvatel je drogově závislá?

V Ústí žije v ghettech odhadem 4000 lidí. Existuje sice pár malých komunitních projektů, ale kdyby se neangažovala společnost Člověk v tísni, nikdo by se o situaci v těchto oblastech nezajímal. Což by mohl být do budoucna problém, protože postavení společensky vyloučených lidí má tendenci se zhoršovat (pokud se jim nepomůže). Jenže když tyhle lidi nechoděj k volbám, neni zřejmě důvod pro ně něco dělat a fotit se s nima v městských novinách...
Předchozí: Živé Labe IV. - parníky
Další: Co roste na Střížáku XIII.
