Často přemýšlím o tom, že až budu primátor, nechám na všechny počítače na magistrátu nainstalovat Sim city a Caesara. Každý zaměstnanec pak bude mít povinnost strávit určitý počet hodin jejich hraním. Byla by to super škola správy města ve prospěch občanů.

V obou hrách (a samozřejmě v mnoha dalších) musíte najít dokonalou rovnováhu mezi potřebami obyvatel a vašimi finančními možnostmi. Občané si žádají přístup k pitné vodě, obchodům, vzdělávacím institucím, zábavním zařízením, klidovým zónám... Na druhou stranu domy obyvatel ve hrách ztrácejí svojí cenu, pokud se jim výše uvedených položek nedostává, je na ulicích příliš rušno (například z nadměrné dopravy), nebo když jim hned za okny postavíte koloseum. Nerespektování těchto pravidel vede k tomu, že se obyvatelé naštvou a odejdou žít jinam.

Ve hrách máte ale tu výhodu, že když se vám nedaří, stačí nahrát uloženou pozici a můžete to zkusit znova a jinak. Realita je v tomhle mnohem tvrdší, save/load metoda zde totiž nefunguje...

Předchozí: Nezajímavá kauza?
Další: Ústí new church square